Udýchané Kostry – únavný příběh Rudých Koster

Rudé Kostry, dnes akustický kvartet, urazily od svých thrashmetalových začátků dlouhou cestu. Po řadě změn v sestavě a vynucených pauz se složení Koster ustálilo na dnešní čtveřici v čele se zpěvákem a basistou Laďou Beránkem (tu a tam znám jako WonderBra nebo Mikráč), všemožně utlačovaného kytaristy Petrem a Pavlem Moresovými (Štětináč & Tomato) a trpěného bubeníkem Vlasťou Kozubíkem (neslyší na přezdívku Metronom). Všechny čtyři Rudé Kostry za léta působení i nepůsobení v různých kapelách nepřišly ani o špetku pubertální lásky k tvrdé, energické hudbě, ale ztratily trpělivost s nespočetnými klišé, která dnes metal v nejširším slova smyslu svazují, jako je jednotvárnost, otrocká poplatnost žánru a vzorům „z venku“, směšné texty zpívané ještě směšnější angličtinou, strach z „vyměknutí“ atd. Aktuálním výsledkem tohoto přístupu je plně akustická sada, která je pokusem o spojení celé šíře hudebních vlivů od Beatles po Panteru.

Technicky vzato jsem já, Štětináč, spolu se strašlivým Tomatem nejstarší, vpravdě zakládající člen Rudých Koster, a tak snad dává smysl, abych tu pro poučení a pobavení trpělivých mezi vámi přehlédl strastiplnou (to prosím není vtip) historii Rudých Koster.

Vzhledem k tomu, že jsme s Tomatem z jedněch rodičů, hráli jsme spolu odjakživa a pořád, čímž jsme časem vytvořili kytarový tandem, o jehož smrtonosnosti jsem přesvědčen. Naše veřejnosti skrytá geneze (tzv. budoirová phase) začala bulharskýma španělkama v kuchyni a dosáhla svého vrcholu (a zároveň dna) v čtyřstopé nahrávce 4 superkomplikovaných prog-thrashových instrumentálek, na kterých nás doprovodil pouze legračně znějící bicí automat. Vzhledem k tomu, že k plnohodnotnému poslechu této hudby bylo potřeba IQ>151 plus papír s kalkulačkou, setkala se tato nahrávka (byť technicky celkem slušná) s velmi rozpačitým přijetím i u známých, kteří jsou jinak zdvořilí a chválí všechno. Tímto uraženi jsme se s Tomatem rozhodli postavit živou skupinu. Jak to už na malém městě bývá, měli jsme hned zpočátku problémy se sháněním správných lidí, problémy, které nás neopouštěly po celou dobu existence skupiny a neuvěřitelným způsobem brzdily její vývoj. První inkarnace Rudých Koster hrála brutální, energický thrash, ale veřejně (vzhledem k nekompetentnosti ostatních zúčastněných) nikdy nevystoupila. Po krátké pauze poznamenané pocitem bezvýchodnosti se nám neuvěřitelnou náhodou přes společného známého podařilo získat až z Brumova prvotřídního bubeníka Vlasťu Kozubíka. Vlasťa, veterán ze skupiny Reason, která svého času na Valašsku proslula kvalitními předělávkami thrashových standardů, nejdřív týdně dojížděl ze Slušovic a nakonec se do Hradiště kvůli Kostrám přestěhoval. Rozjařeni touto nepravděpodobnou akvizicí jsme s Tomatem ještě přibrali do party basistu Pipina, převtipné tlouštidlo se značným sklonem k nespolehlivosti. Zpěv pak připadl mně, protože nikdo jiný, natož lepší, nebyl nablízku.

První koncert v pátek 13.(!)září 1996 dopadl katastrofálně. Všeobecná nervozita, příšerný zvuk a moje falešné krákorání z něj udělaly nepříjemně rozvláčný a hlasitý komický skeč. Na dalších vystoupeních se sice dařilo dojem částečně napravit, ale jistá topornost zůstávala. V této sestavě jsme natočili i své první, čtyřpísňové demo. Pipin po jisté době (jak se dalo čekat) z kapely odchází a zanechává za sebou kromě vzpomínek na své excesy (tu vtipných, tu hrůzných), prázdné místo basisty, jež po dalším půlroce nečinnosti zaplňuje Vlasťův starý kamarád Vojta Machuča. V té době jsme začínali znít mnohem sebevědoměji a sehraněji, a tak jsme po pár úspěšných koncertech mimo Hradiště znova získali nápřah a zápal. Vojta ovšem kvůli osobním problémům brzy neočekávaně odchází a Kostry opět několik dalších měsíců stojí.

Na začátku roku 1999 se sestava občerstvila příchodem dvou nových členů – basisty Náčelníka a zpěváka Marka Podolinského. Povzbuzeni vlídným přijetím nové sestavy na veřejnosti jsme na jaře 2000 usoudili, že je nejvyšší čas natočit své první pořádné demo. Ještě před tím jsme si zahráli s Waltari na jejich brněnském koncertě jako předkapela. Nahrávání se už nezúčastnil Náčelník, který z kapely odešel z časových důvodů. Ve studiu a nakrátko i v kapele ho nahradil deathmetalista Freddie, který nastoupil ke Kostrám s mylnou představou, že na nás chodí spousta holek. Jakmile poznal svůj omyl, Kostry promptně opustil. Více o demu najdete v sekci Novinky.

Po odchodu Freddieho jsme ještě odehráli jeden památný koncert, Podzemí (podrobnější zpráva o podujetí opět v Novinkách), už s Laďou Beránkem, ale zatím pouze zaskakujícím, protože stále ještě členem Lednu. Pár týdnů po Podzemí odešel po Freddiem i Marek, takže jsme se octli opět na úplném začátku, ve třech. Na rozdíl od dřívějška jsme se rozhodli, že nebudeme už na nic čekat a že budeme dál dělat hudbu. Začali jsme skládat a nahrávat instrumentálky k počítačovým hrám a zároveň přemlouvat Laďu z právě se rozpadajícího Lednu, aby přeběhl k nám a dodal našemu klopotnému metalu písničkovější rozměr. Laďa se k velké spokojenosti všech připojil po svém návratu z Ameriky na jaře 2001 a celý následující rok jsme s ním nacvičovali zbrusu nový akustický program, jehož premiéra proběhla 8. března 2002 na Míru.